VANG VIENG - LUANG PRABANG

Laos  / Kambodža  / Počasí  / Mapy  / Odkazy  / Návštěvní kniha

     23.11.2002 - Ráno jsme zhodnotili situaci a zjistili, že cesta dále nahoru by nám zabrala příliš mnoho času a výsledek by byl nejistý. Zvolili jsme tedy sestup do civilizace. Nad údolím řeky Nam Song se vznášel mlžný opar. Jak jsme sestupovali dolů, postupně se rozplýval a nám se otevíral pohled na rýžová pole v údolí.

Laos má i zajímavé a nedostupné hory - výhled cestou z Vang Viengu do bývalého královského města Luang Prabangu

     Dole jsme se od vesničanů dověděli, že dorazit do Vang Viengu po téhle straně řeky je nemožné a že tedy budeme muset stejnou cestou i nazpět. Na cestě mezi poli jsme shlédli ruční mlácení rýže. Nebylo to jen cestování prostorem. Měl jsem pocit jako bychom tak trochu cestovali i časem.

Luang Prabang - stop, dej přednost v jízdě :-)

     Nemohli jsme si odpustit ranní koupel v naší oblíbené jeskyni. Po ní jsme si u vesnice Tham Keo, kde jsme naši tour po okolí Vang Viengu začali, stopli pickupa, jenž nás dovezl až do Vang Viengu. Koupili jsme lístky na bus do Luang Prabangu a šli si zabalit věci. Balíme narychlo, neboť prodavač lístku nám přiběhl oznámit, že náš autobus už je tu.

Luang Prabang

     V autobuse okupujeme zadní sedadla a kocháme se dál pěknou krajinou. Směrem na Luang Prabang se hory ještě více zvedají a my uvažujeme o výsadku a o výstupu na nějakou z těch krasavic. Jsme jimi nadšeni. Prozatím to ale odkládáme jako možnou variantu při cestě nazpět. Uvědomujeme si, že to, co z autobusu vypadá nádherně se zblízka může stát zeleným peklem. Tyhle džunglí potažené dvoutisícovky by chtěli určitě mačetu a tu my nemáme a ani ji neumíme ovládat. Zelený koberec pralesa se táhne kam až oko dohlédne.

Budha ve watu    Budha a mnich před watem.

     Cestou stavíme na oběd. Dáváme směs čehosi pálivého s čímsi jiným pálivým a rýži. Na zklidnění žaludku to chce Beer Lao. Problém nastává v okamžiku, kdy s ním chceme nastoupit do autobusu. Prodavačka se bojí o své láhve. Zřejmě tu funguje nějaký výkup, neboť jak jsme si všimli, kupujete-li si třeba limonádu nebo i Lao Lao, což je místní pálenka, bez jakéhokoliv upozornění vám vybraný nápoj přelijí do igelitového pytlíku a láhev si automaticky ponechají. U Beer Lao to naštěstí neplatí. Představa pití piva brčkem z igelitového pytlíku je přeci jenom dost vzdálena pivní kultuře prostředí, v němž jsem byl vychován. Ale jiný kraj, jiný mrav.

 Celkový pohled na bývalé králvské město Luang Prabang a oheb Mekongu. Je to v podstatě taky vesnice.   

     Po přejetí dalšího z hřebenů následuje dlouhé klesání k Mekongu. V době, kdy vrcholí naše obavy o brzdový systém starého autobusu značky Daewoo, naštěstí děláme bezpečnostní přestávku. Trávíme ji prohlídkou improvizované benzinové pumpy a pozorováním vesničanky tkající na ručním tkalcovském stavu. V 16:30 dorážíme do Luang Prabangu. Využíváme nadháněčů a jedeme s nimi zadarmo tuk tukem do jejich guesthousu. Trojlůžák pořizujeme za 45 000 K.

Osobní dopravu po Mekongu zajišťují takovéto lodě. Mekong je jedinou dálnicí v Laosu :-)

     Vyrážíme na večerní obhlídku tohoto bývalého královského města. Město se nám ale zdá příliš turistické, pár chrámů jsme viděli Vientianu, a tak se rozhodujeme, že se tu nebudeme déle zdržovat a budeme pokračovat dále na sever. Druhý Honza si zde zakoupil letenku na let Luang Prabang - Vientiane - Siam Reap se společností Lao Aviation. Bude s námi pokračovat do Pakbengu, pak se odpojí a přes Udom Xai se vrátí do Luang Prabangu. Během večeře na periferii města jsme se rozhodli, že budeme ráno pokračovat dále slowboatem do Huay Xay. Je to sice dvoudenní cesta, shodujeme se však, že ze speedboatu bychom si ji asi tak neužili. Jak se později ukázalo, měli jsme pravdu.

Zhruba po 25 km plavby po Mekongu z Luang Prabangu směrem na sever, poblíž soutoku Mekongu s řekou Nam Ou, se nachází jeskyně Pak Ou s množstvím sošek Budhů.

     Cestou k domovu jsme nakoupili zásoby na loď a k otestování láhev s nápisem Wine Lao. Nedopili jsme ho, byla to docela břečka. Pak jsme šli spát.


LUANG PRABANG - PAKBENG

     24.11.2002 - V 7:15 vstáváme a bereme tuk tuka do přístaviště. Tuktukář si řekl 3*5000 K. Dali jsme mu 3*2000 K. Opět se potvrzuje moje zkušenost, že taxikáři jsou sviňáci všude na světě.

     Lodní lístek do Huay Xay stál 110 000 K za osobu. Loď je v době našeho příchodu už ze dvou třetin plná. Batohy putují na střechu, Honza narychlo letí ještě pro bagety a kolem deváté vyplouváme.

Po Mekongu vlastním pohonem :-)

     Asi po 25 kilometrech je po levé straně na soutoku Mekongu s řekou Nam Ou jeskyně Pak Ou. Je to dávné posvátné místo. V jeskyni jsou uloženy stovky sošek Budhů. Chodili sem rozjímat prý i laoští králové. V předbudhistické době tu byly prý sošky různých duchů.

Na Mekongu

     Jsme celkem na lehko. Je zataženo a od řeky táhne. Ke všemu se chvílemi spouští déšť. Na jedné ze zastávek proto bereme naše věci do lodi a převlíkáme se.

     Cestou se poprvé seznamujeme s tím, co si máme představit pod pojmem speedboat a říkáme si, že jsme zvolili dobře. Cestovat několik hodin jako skrčenec ve vestě a v helmě, navíc za tohoto počasí bych opravdu dobrovolně nechtěl. Speedboaty, které nás míjí, jsou slyšet již z velké dálky, přestože náš motor taky není nejtišší. Samotná loď je prý vyráběna v Číně, je asi tři metry dlouhá a široká na dvě osoby vedle sebe. Má výrazně špičatou příď a na konci je opatřena velmi výkonným motorem Toyota.

Mekong

     Naše loď je mnohem větší, kabina kormidelníka je poněkud netradičně zcela vpředu, pak následuje prostor pro pasažéry, na zádi je záchod, pak strojovna a zcela na konci místnost pro posádku, kde bývá asi i kuchyňka. Po Mekongu plujeme většinou při břehu, kde je protiproud nejslabší. Řeka je plná vírů a vyčnívajících kamenů, které je nutno neustále sledovat. Na naplaveninách podél břehů pěstují vesničani zeleninu. Úrodu musí sklidit dřív než přijde zase velká voda, což bývá zpravidla v květnu.

Pakbeng - přístaviště na Mekongu

     Na lodi mají mírnou převahu turisti nad místními, kteří navíc postupně vystupují. Trasa, kterou jedeme, přeci jen patří k těm turističtějším, což je podporováno i tím, že v Huay Xay je hraniční přechod zpět do Thajska. Na lodi s námi jedou nějací amíci. Tváří se znuděně jakoby po Mekongu jezdili každý den. Náladu jim zvedá jen cola a chipsy, jimiž jsou náležitě vybaveni. Místo hluku motoru a šplouchání vody poslouchají discmana. My si radši dáme lao rybyčky, které jsou uzpůsobeny k otevření lžící. Na zádi se po sobě válejí dvě lesby, zřejmě španělky nebo tak něco.

     Do Pakbengu připlouváme už za tmy. Všechny guesthousy jsou už obsazený, a tak ani nadháněči neotravují. Zkoušíme se ubytovat v místní škole, avšak nedaří se. Nakonec spíme v jednom guesthousu na zemi za 10 000 K za osobu.

Pakbeng - kuřačka opia

     Hned naproti je hospoda, a tak se jdeme najíst. Už nevím, co to bylo, ale asi nějaká polívka nebo rýže se zeleninou, což byly asi nejčastější jídla, co jsme v Laosu jedli. Výběr vlastně většinou nebyl ani o moc širší.

     Cestou na záchod, který byl umístěn na dvorku jsem byl nucen překročit v přítmí ležící stařenu. Ejhle, kouří opium. Nevěděl jsem jak bude reagovat, ale za fotku stála. Reagovala smíchem. Navázali jsme s ní kontakt a prohlídli si její nádobíčko.

Pakbeng - kuřačka opia

     Opium je produkt zelených makovic máku odrůdy papaver somniferum. Pěstuje se na kyselé půdě na políčkách umístěných na vykácených svazích orientovaných převážně na sever v nadmořských výškách od 500 do 1500 metrů nad mořem. Často se sází na tom samém místě po sklizni kukuřice. Seje se většinou v říjnu a sklízí v březnu. V době sklizně v odpoledních hodinách se makovice podélně nařezávají speciálním nožem, aby během noci mohla vytékat bílá tekutina, která na vzduchu tuhne a hnědne. Ráno se pak sbírá. Jedna makovice se dá naříznout až třikrát. Získané surové opium se dá skladovat i několik let, aniž by ztratilo na kvalitě, pro níž se získává.

Ruční výroba rýžových nudlí - nůžkama z vyváleného rýžového těsta.

     Pokud jde o kouření, pak z hrudky mazlavé černé hmoty opia se napíchne kousek na konec jehlice a nahřívá se nad plamenem. Vzniklá kulička se nacpe do malé hlavičky dýmky, která se pak kouří v leže na boku, neboť je třeba hlavičku dýmky zvnějšku nahřívat nad plamenem. Účinnou látkou opia je alkaloid morfin. Ještě jsem zjistil, že v jazyce Akha se mu říká já fin.

Je libo opečeného švába? nebo snad žabičku? Možné je cokoliv :-)

     Chtěli jsme jako nekuřáci, ale zvědavci ochutnat maximálně pár šluků, ale přidal se k nám nějaký otravný místní dealer a začal do nás hustit své nabídky. Asi pět minut jmenoval různé drogy, počínaje přírodními postupně přecházel na syntetické až skončil u amfetaminu. Pak naštěstí poznal, že nejsme ta správná klientela a zmizel. Bohužel naše babka taky a nepřišla ani na desátou, na kdy jsme předtím domluvili košt. Z opiového dýchánku tak sešlo.