VIENTIANE - VANG VIENG

Laos  / Kambodža  / Počasí  / Mapy  / Odkazy  / Návštěvní kniha

     22.11.2002 - Vstáváme po 6:30, tedy se svítáním. Bereme tuk tuka, tedy tříkolku postavenou na bázi motocyklu, a za 6000 K se přesouváme na autobusák, kde již stojí dva autobusy. Chceme jet do Luang Prabangu, ale bus je už jaksi plný, a tak jedeme druhým, který končí asi ve třetině cesty v poměrně turisticky profláklém Vang Viengu.

Vientiane - Haw Pha Kaew - bývalý královský palác.

     Cesta utíká celkem rychle, neboť silnice mezi Vientianem a Luang Prabangem je asfaltovaná. Cestou zastavujeme na občerstvení. U stánků mají spoustu opečených zvířátek a my hádáme, co to vlastně je. Poznáváme žáby, krysy a různý ptáčky. Tyto pochoutky prozatím vynecháváme.

Svět z pohledu tuktukáře

     Krajina se začíná pomalu zvedat a už nejedeme celkem nudnou nížinou, v níž leží Vientiane. Všímám si políčka s ananasy. Po přejetí jednoho hřebenu jsme se dostali do údolí řeky Nam Song, na níž leží Vang Vieng. Řeka je lemována nádhernými vápencovými skalami. Je jen škoda, že před Vang Viengem stojí jakási čínská cementárna.

Vang Vieng - krasové útvary

     Je 11 hodin a jsme tu. V nejbližším guesthousu si i přes počáteční nepochopení našeho úmyslu necháváme věci a bereme jen to nejnutnější na dnešní den a přenocování v přírodě. Na stole se tu povalovala mapka okolí, a tak si ji půjčujeme. Jako první cíl vybíráme údajně hmongskou vesnici Tham Keo, která má být asi 11 km odsud. Je opačným směrem než jsou turistické jeskyně, kam jistě směřují všichni, kdo se tu zastaví.

okolí Vang Vieng

     Tuk tukem jedeme s nějakými místními a snažíme se dívat, kolik platí. Ti to však před námi umě skrývají. V půli cesty opouštíme asfaltku a zatáčíme vlevo, přejíždíme řeku a za chvíli jsme na místě. Snad jsme ho nepřeplatili moc.

okolí Vang Vieng

     Procházíme vesnici i okolí a plánujeme, kudy by se dalo vystoupat na skály. Příliš kolmá skála a neprostupný podrost však nedává moc nadějí. Jedné babce pomáháme dostat na záda náklad rákosu. Možná je těžší než ona sama. Je to taky jedna z mála starších lidi, které jsme v Laosu zatím viděli. Průměrný věk dožití je tu podle statistik jen něco málo přes padesát let a zřejmě to bude asi pravda.

Tham Keo - Hmongská stařena.    okolí Vang Vieng

     Ve vesnici jsme zkusili s místními kluky házet káču nebo jak to nazvat. Na klacku je přivázán provázek, takže vypadá jako malý bičík. Okolo káči - do špičky seřízlého kulatého špalíku - kluci obtočí provázek a pak prudce švihnou v horizontálním směru bičíkem. Dřevěná káča se roztočí a po zemi utíká pryč. Druhý hráč se stejnou technikou snaží porazit tento rotující špalík. Ani v této hře jsme se však s místními nemohli měřit.

Oblíbenou činností dětí v okolí Vang Viengu je házení káčy.

     Vyhledali jsme proto chýši, která vypadala tak, že bychom tam mohli něco pojíst. Malá kořeněná rybka a hlavně slepená rýže nás zaplácla. Spláchli jsme to, jak jinak, teplým Beer Lao. Chladit nebylo jak, když tu není elektřina. Během jídla jsme si také procvičili výslovnost některých základních slovíček a frází v laoštině.

Mlácení rýže v okolí Vang Viengu. V pozadí vápencové skály s jeskyněmi.

     Podle kanálu, který slouží zřejmě k zavodňování rýžových políček, jsme se pak vydali dále. Krajina je tu opravdu nádherná. Kousek cesty jsme absolvovali na malém čínském traktůrku s vesničany vracejícími se z pole domů. Cestičkami na okrajích rýžových políček jsme došli až ke skalám. Zde jsme v poměrně nenápadné puklině ve skále, kam chodili místní pro vodu, objevili nemalou jeskyni. Ihned nás lapila objevitelská vášeň. Uvnitř jeskyně bylo jezírko. Voda byla akorát. Na tuhle jeskyni určitě dlouho nezapomeneme.

Ruční mlácení rýže

     Jak se blížil konec dne, přeci jen jsme se rozhodli na nějakou skálu vyšplhat a pokochat se zapadajícím sluncem. Ke všemu jsme ještě objevili poměrně nadějně vypadající pěšinku směřující prudce vzhůru. Ostrým tempem stoupáme, ale pěšinu je stále těžší si v podrostu představit. V 18:15 padá definitivně tma, rychle, tak, jak tomu blízko u rovníku bývá. Zůstáváme v džungli uprostřed skal a nemůžeme dolů ani nahoru. Chtě nechtě musíme bivakovat zde.

Zpracování rýže

     Na skalách ale není vůbec lehké najít kousek rovného místa, kam by si člověk mohl lehnout, natož místo, kde by se i vyspal. Honza se stočil někde mezi kořeny asi padesát metrů ode mě. Druhý Honza si našel velký placatý kámen který však se nakonec ukázal nebýt tak pohodlným, jak si myslel. Já jsem si našel místo mezi několika menšími kameny, které jsem si vystlal větvemi a listím. Kdyby to nebylo v kopci, býval bych nesjížděl a celkem bych se i vyspal.

Sestupujeme zpět k Vang Viengu po noci strávené v džungli.

     Zkoušeli jsme ještě rozdělat oheň, což se nám sice nakonec povedlo, ale jeho údržba nás vysilovala natolik, že jsme boj s vlhkou džunglí v tomto ohledu vzdali. Díky tomu jsme také pochopili proč lidé přepravují v autobusu dřevo, když všude kolem jsou pralesy. Oni totiž nepřepravují dřevo, ale suché dřevo. Kolem půlnoci hodně svítil měsíc, takže by se dalo i jít, těsně po setmění však byla v lese tma, že nebylo vidět na krok. Za zvuků džungle jsme pomalu usínali.

Ranní opar nad rýžovými poli v údolí řeky Nam Song v okolí Vang Viengu.